Halbmayrovi v roli vynálezců

Josef Dionys Halbmayr na fotografii od Ernsta Pflanze.

Rodina Halbmayrových měla značný vliv na rozvoj Mariánských Lázní již v období označovaném jako „století páry“, které bývá obecně spojováno s intenzivním rozmachem dopravy a průmyslu. Ve vagonech tažených lokomotivou sem tehdy začali hromadně přijíždět četní lázeňští hosté díky dokončení Dráhy císaře Františka Josefa roku 1872. 

Mariánskolázeňské nádraží na konci 19. století.

V této pokrokové době zde zastával funkci starosty Josef Dionys Halbmayr (1813–1879). Jednalo se o mimořádně podnikavého muže, který pocházel z oblasti bavorského Mnichova. V Mariánských Lázních se na jaře 1838 oženil s Ludovikou Klingerovou, dcerou majitele vyhlášeného hostince. Postupně se prosadil nejen jako hoteliér, ale také coby politik či průmyslník, svůj majetek rovněž rozšířil o parní mlýny v Plzni. Iniciativu svého otce nezapřeli ani jeho synové Josef Anton (1846–1903) a Max (1854–1903). Méně známá je ovšem záliba uvedených rodinných příslušníků v navrhování nových vynálezů.

Halbmayrovy brány na hroudy. Zdroj: Hospodářské noviny ze dne 7. června 1868.

Roku 1867 byly na mezinárodní výstavě v Paříži prezentovány Halbmayrovy brány na hroudy, patentované Josefem Dionysem Halbmayrem a vyráběné firmou Borrosch a Eichmann v Praze. Tento zemědělský stroj tažený párem koní sloužil k rozdrcení tvrdých kusů hlíny a k přípravě pole pro pěstování plodin. Konstrukci tvořil válec sestavený z hřídele a třiceti ostrých kovových kotoučů, které rozřezávaly hroudy či hnojivo obsahující slámu. Škrabky mezi kotouči odstraňovaly ulpívající materiál. K rámu válce byly připevněny brány s regulovatelnou hmotností, mající za úkol zarovnávat povrch pole. Dvě polohovatelná kola usnadňovala přepravu stroje na místo určení.

Starší syn, Josef Anton Halbmayr, se zabýval spíše inovacemi pro armádní účely a využitím nitrosloučenin. Tento vlastník hotelu Klinger i dalších mariánskolázeňských nemovitostí působil v zastupitelstvu města a podporoval místní spolek vojenských veteránů. Roku 1877 si s Albertem Hellhoffem z Mohuče nechal patentovat dělostřelecké zařízení na výbušné miny, později ještě modifikované. V červenci 1879 získali společně s Hermannem Grusonem právní ochranu na duté projektily plněné trhavinou. Stejné osoby byly poté podepsány pod speciálními časovými roznětkami.

S novými nápady přicházel i Max, resp. Maximilian Franz Halbmayr, který se přiučil technickým znalostem v německém Hannoveru. Po otci převzal vedení plzeňských podniků, načež je dále modernizoval. Jeho patenty se týkaly postupů aplikovatelných v pekárně (například značkování chleba) včetně úpravy příslušného zařízení a evidentně též jakési formy varhan. K hudbě jej pojilo silné pouto, sám ochotně podporoval ostatní v oblasti umění či kultury, přičemž několik sakrálních objektů pomohl vybavit varhanami. Vila LIL v Mariánských Lázních dosud reflektuje tuto zajímavou osobnost.

Detaily dekorace vily Lil.

Od úmrtí výše uvedených mužů uplynulo více než sto let, během nichž se technologický vývoj ubíral rychle kupředu. Dřívější novinky se záhy mohly jevit zastaralé, přesto názorně ukazují kulturní, společenský a hospodářský obraz doby. Patenty spojené s Josefem Antonem Halbmayrem téměř avizovaly pozdější příchod globálních konfliktů, při nichž docházelo k rozsáhlému zneužívání moderní techniky, přinášející zkázu místo prosperity. Navzdory veškerému pokroku se tedy nezapomínejme poučit z minulosti a pokusme se vytvářet především pozitivní hodnoty, které budou ostatním sloužit ku prospěchu.

Publikováno: Zpravodaj města Mariánské Lázně, 09/2026, str. 19.