Hans Haubner: Nová německá hymna z Mariánských Lázní

„Válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky,“ napsal ve svém díle O válce pruský generál Carl von Clausewitz. Vůči tomuto do značné míry cynickému konstatování lze postavit obraz války jako lidské katastrofy, jejímž výsledkem je vždy bezpočet mrtvých, zraněných a nešťastných lidských bytostí. Ve spojení s nacionalizmem válka nejpozději ve 20. století získala také rozměr kulturní katastrofy. Nepřítelem již není pouze cizí armáda, nýbrž celý znepřátelený národ. Boj se přelévá z bitevního pole do zázemí mezi civilisty, kteří na podporu národní věci bojují proti všemu cizímu. První světová válka byla v tomto ohledu zlomová. Silnými slovy živená nenávist na všech stranách fronty přinesla rozklad do té doby kulturně provázané Evropy. Stranou nezůstaly ani členové panovnických rodů, kteří byli přinuceni zříct se staletých příbuzenských vazeb, aby tak dosvědčili svou loajalitu vůči národnímu státu. Známým příkladem je krok britského krále Jiřího V., který roku 1917 pod tlakem veřejnosti změnil jméno vládnoucí sasko-kobursko-gothajsko-hannoverské dynastie na „House of Windsor“.

Britsko-německé nepřátelství se však obdobně projevovalo i na druhé straně zákopů. Brzy po vypuknutí války se terčem útoků německých vlastenců stala lidová hymna používána od roku 1871 jako hymna německého císařství. Píseň „Heil dir im Siegerkranz“ opěvující „národem milovaného monarchu“ totiž vznikla koncem 18. století na melodii dodnes používané britské hymny „God save the King“.

Přestože tehdy existovaly i jiné všeobecně rozšířené vlastenecké písně, jako například „Wacht am Rhein!“ či roku 1922 Výmarskou republikou oficiálně přijatá hymna začínající slovy „Deutschland, Deutschland über alles“, kterou na melodii Haydnovy císařské hymny zbásnil roku 1841 Hoffmann von Fallersleben, začaly se v průběhu války množit návrhy na novou německou hymnu. Odborný tisk již v roce 1915 toto všeobecné lidové nadšení kritizoval a doporučoval, aby se díla ujali renomovaní umělci a vytvořili nejen novou melodii ale i text.
„Německá lidová hymna ‚Sláva ti vítězný‘ je, co se hudby týče, jak známo anglického původu. […] Tento anglický původ v Německu vstřícném k cizině nevzbuzoval žádné pochybnosti – než Anglie roku 1914 zosnovala světovou válku. Nyní, když německé národní povědomí konečně do té míry procitlo, je ‚všeobecným‘ přáním, abychom měli pro německou národní hymnu také vlastní německou melodii. A tak se okamžitě všichni pustili do práce a začali komponovat. Nakladatelé tušící dobrý obchod okamžitě tisknou, co jim kdo nabídne. Výsledek tohoto nedůstojného řádění tak lze dopředu vytušit. Kvůli všemu tomu skládání se píseň nakonec docela ohraje…“ (Zdroj: Das deutsche Volkslied, květen 1915)

Jedním z těch, kteří se pustili do souboje o novou německou hymnu, byl Hans Haubner z Mariánských Lázní, který podobně jako stovky dalších autorů v roce 1917 zareagoval na výzvu Svazu německých hudebních vydavatelů v Lipsku. Jeho skladba byla údajně vybrána z více než 2300 (jinde 3200) skladeb. Jak stojí na partituře, kterou Haubner vydal vlastním nákladem, „Jeho Veličenstvo císař Vilém svým nejjasnějším rozhodnutím nechalo tuto Novou německou lidovou hymnu přijmout a prostřednictvím německého velvyslanectví ve Vídni vzkazuje skladateli a básníkovi své císařské uznání, pochvalu a závazné poděkování.“

Haubnerova skladba nevyniká melodií ani harmonizací a jediným, čím může zaujmout, je její text. Nikoli však kvůli své literární hodnotě, nýbrž pro urputnost slov odrážejících zoufalství z vleklého boje „proti všem“ a zároveň přehnanou naději, že Německo díky revoluci v Rusku přeci jen slavně zvítězí: „Svět nepřátel kolem nás, jaká převaha pouhých Rusů a Britů? Zemí, mužů, lodí a zlata, kdo by se odvážil vkročit jim do cesty? […] Co vše se hnalo proti nám. […] Smrt a zatracení nám přísahala nenávist, zotročit Němce! Neustálé utrpení! Svět se však diví nad zázrakem, že jinak se stalo ve velké válce, císař Vilém se svými udatnými dosáhl vítězství za vítězstvím…“ Kromě císařského uznání skladba zřejmě další úspěchy nesklidila.

Selfmademan Hans Haubner

Podobně jako Haubnerova hymna zcela zapadla mezi dobově poplatnými díly, vytratil by se jistě z povědomí i životní příběh jejího autora, který se podepisoval jako „majitel továrny na umělecké citery v Mariánských Lázních“. Díky své výstřednosti se však Haubner stal motivem jednoho z fejetonů Jara Mikšovského vydaných roku 1932. Haubnera, který podle všeho patřil k výrazným postavám Mariánských Lázní, líčí jako rázovitého samorosta. Haubner, který se narodil roku 1861 v nedaleké Tachovské Huti, údajně strávil značnou část života v Uhrách. Roku 1901 se přesunul do Mariánských Lázní, kde začal provozovat obchod s hudebninami a citerami, které byly jeho vášní. Již v Uhrách koncertoval a dával hodiny výuky. Sestavil také vlastní učebnici pro samouky, která se dočkala několika vydání.

Jak prozrazují dobové reklamy, svůj podnik v Mariánských Lázních nazýval „První evropskou továrnou na umělecké citery, struny atp. se strojním pohonem, resp. nakladatelstvím učebnic a hudebnin“. Jaká byla realita Haubnerova podniku naznačuje Mikšovský ve svém fejetonu: „Když dal svému závodu další honosné jméno, tázali se zvědaví spoluobčané: ‚Kde kouří komíny, kde hrčí kola, kde buší kladiva – První evropské továrny na umělé citery, se strojním pohonem?‘ Továrník však se nedal přivésti z míry, ani když někdo hledal jeho továrnu na měsíci a jiný zase, z úřední povinnosti, na půdě pod střechou, kde nebylo nic, než několik trámů vzácného prý dřeva…“ Ve skutečnosti dával Haubner vyráběti své citery podle vlastních vzorů v Schönbachu u Chebu [dnes Luby] a sám pouze zušlechťoval tyto jistě kvalitní výrobky nejprve v Krohově mlýně v Úšovicích a později v Mar. Lázních.“