Městské muzeum Mariánské Lázně

O městském muzeu

Jednu z dominant Goethova náměstí v Mariánských Lázních tvoří budova městského muzea. Dvoupatrový klasicistní dům (čp. 11) byl postaven v roce 1818 jako penzion pro lázeňské hosty a pojmenován „U zlatého hroznu“. Dochovaný původní architektonický sloh tohoto domu je dokladem vzhledu města v jeho počátcích. K využití budovy jako muzea došlo však až později, v roce 1953, a od té doby prošlo městské muzeum různými proměnami až do své dnešní podoby.

O historii městského muzea

Expozice věnovaná historii města se snaží zachytit vývoj tohoto mladého lázeňského místa v průběhu cca 200 let jejich existence. Expozici otevírá nejstarší územní správce regionu: premonstrátský klášter v Teplé, který má také největší zásluhu na výstavbě a založení města.

Dále portréty zakladatelů Mariánských Lázní: Dr. Jana Josefa Nehra, klášterního lékaře; Karla Kašpara Reitenbergera, 42. opata tepelského kláštera; Václava Skalníka, zahradního architekta, který zanechal nesmazatelnou stopu svého díla na celkové atmosféře města dodnes. Informace k těmto třem osobnostem doplňuje dobová literatura prvních badatelů zajímajících se o složení místních minerálních vod.

1. polovinu 19. století charakterizuje zejména ukázka dobového oblečení a biedermeierovského nábytku.

Další část expozice, věnovaná druhé polovině 19. století, již zkratkovitě zachycuje slávu a rychlý vzestup mladičkých lázní v prostoru celoevropském a to dokumentací růstu různých architektonických slohů, počtu zahraničních návštěvníků (politiků, literátů i dalších umělců, vědců a lékařů), a také zásluh dalších osobností na rozvoji města. Nejzajímavějším exponátem je jistě faksimile listiny císaře Františka Josefa I. potvrzující Mariánským Lázním výsady města a udělení městského znaku.

Badatelé

Expozice věnovaná přírodnímu bohatství a speciálně geologii mariánskolázeňského regionu je rozdělena do pěti témat. Prvním tématem je přehled geologického vývoje regionu od svrchního proterozoika do současnosti.

Druhé téma se věnuje těžbě nerostného bohatství v této oblasti (těžbě stříbra, cínu, nerudných surovin). Třetí téma se specializuje úzce na mineralogii regionu. Čtvrté téma zachycuje vznik, zachycení, využití, vlastnosti a tedy celkovou charakteristiku minerálních a prostých vod této oblasti a poslední, páté téma, je věnováno Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.


Knihovna

Vztah J. W. Goetha k českým zemím byl velice kladný. Básník sám projevoval neobvyklý zájem o poznání Čech: jejich dějin, přírody a dokonce i jazyka. Z tohoto důvodu zde byl Goethe častým hostem. Již v roce 1785 byly cílem jeho první cesty Karlovy Vary.

Od té doby přijížděl do Čech po celých 38 let pravidelně a podle sečteného počtu dní zde strávil dohromady více než 3 roky svého života. V roce 1820 navštívil Goethe poprvé i Mariánské Lázně, kterými byl natolik očarován, že zde pak trávil větší část svých pobytů v Čechách.

V roce 1823 přijíždí básník do Čech naposledy a v Mariánských Lázních je ubytován v domě „U zlatého hroznu“, ve kterém dnes sídlí městské muzeum. Právě prostory, které obýval, jsou vyhraněny stálé expozici zrcadlící vztah Goetha k Mariánským Lázním a jeho pobytu zde.

Původní nábytek v Goethových pokojích se zachoval díky péči bývalých majitelů domu: rodu Hufnagel–Schildbachových. Také Goethovy portréty na stěnách pocházejí z doby jeho pobytu v Mariánských Lázních a jejich autory jsou Orest Adamovič Kiprenskij a pruský dvorní malíř Wilhelm Hensel. Ostatní obrazy a rytiny zachycují co nejvěrněji Mariánské Lázně v době pobytu tohoto polyhistora. V Goethově pracovně nacházíme kromě jeho psacího stolu též další drobné předměty, které básník používal. V další místnosti nelze opomenout portrét mladičké baronesy Ulriky von Levetzow, ke které básník citově vzplanul a následně své city k nenaplněné lásce vyjádřil ve známé básni „Elegie“. Jeden z pokojů je věnován též Goethu – badateli: najdeme zde část jeho mineralogických sběrů, jeho korespondenci s J. Dobrovským a hrabětem Šternberkem, anebo ukázku z osobního herbáře.


Publikace

Mariánské Lázně získaly zvučné jméno brzy po svém zrodu. Léčba v lázních byla v 19. a na počátku 20. století záležitostí módní, a to hlavně pro vyšší společenské vrstvy: finančně etablované. Mariánské Lázně dle Dr. Adalberta Eduarda Danzera (1794-1862), vynikajícího lékaře a historika, navštívilo již v letech 1815-1827 : 6898 lázeňských hostů, vesměs aristokratů a bohatých intelektuálů.

Ve svém klasickém díle – „Dějiny Mariánských Lázní“ (Geschichte von Marienbad) – uvádí celkový počet hostů v letech 1815-1841 : 22 867. Téměř 80% všech těchto hostů byli aristokraté a význačné osobnosti vysokého společenského postavení.

Zanedlouho po vyhlášení Mariánských Lázní lázeňským městem (1818) přichází na léčení velkovévoda Albert Saský (1819), hrabě Saint-Lou z Říma (1820), král Friedrich Wilhelm III. (1821), Princ Friedrich von Sachsen-Gotha, saská vévodkyně Amálie (1827) a další. Již v roce 1835 zde pobývá rakouský císař Ferdinand I. Mezi těmito jmény se objevují také Josef Dobrovský, Orest Adamovič Kiprenskij, Johann Wolfgang Goethe, Pavel Josef Šafařík a jiné velké osobnosti své doby.

Architektura města a parkové úpravy vynikajícího zahradního architekta Václava Skalníka a Gustava Swensona dodali lázeňského městu neobyčejně harmonický nádech a esprit přitahující různé umělce, spisovatele, hudebníky i malíře a architekty. Není tedy divu, že malebné prostředí, klid a poetičnost prostoru, zapříčinily dlouhodoběji koncentraci významných politických i kulturních osobností. Tito hosté se sem rádi vraceli jak kvůli oddechu, tak kvůli inspiraci. V Mariánských Lázních vzniká například Goethova „Elegie“ nebo Wagnerův „Lohengrin“.


Pracovníci

Mariánské Lázně získaly zvučné jméno brzy po svém zrodu. Léčba v lázních byla v 19. a na počátku 20. století záležitostí módní, a to hlavně pro vyšší společenské vrstvy: finančně etablované.