40 let v rytmu Zpívající fontány!

Středeční večer 30. dubna 1986 se v Mariánských Lázních veřejnosti oficiálně představila velkolepá vodní atrakce, oživená hrou světel a melodickým hudebním doprovodem. Jednalo se o slavnostní zahájení provozu nové centrální fontány, kterou dnes všeobecně známe pod přízviskem Zpívající. Od té doby se stala charakteristickou okrasou veřejného prostoru, jež výrazně ovlivňuje naše smysly a přitahuje pozornost publika všech věkových kategorií. Přestože sem návštěvníci přicházejí z nejrůznějších zemí světa, téměř vždy se u kruhového bazénku alespoň na okamžik zastaví a společně sdílejí jakési bezprostřední pouto. Podobně jako u kulatého stolu, zde ustupují individuální privilegia do pozadí před momentem univerzální sounáležitosti. Byl to záměr autorů stavby nebo výsledek nakonec předčil jejich očekávání?

Zpívající fontána na jaře 1986.

U zrodu Zpívající fontány stálo vícero osob, které určitým zlomkem přispěly do finální podoby technicky velice pestré mozaiky. V tomto směru nás detailněji informuje zejména pamětní spis inženýra Pavla Janečka, jenž se nelehkého projektu úspěšně zhostil a spolupracoval na něm s nejrůznějšími odborníky, řemeslníky či relevantními institucemi. Inspiraci k situování vodního díla do oblasti dříve prašné promenády údajně navodil balneolog Vladimír Křížek, ve snaze ulevit pacientům od suchého vzduchu. Myšlenku dále rozvinul především koncept architekta Otakara Kuči a stěžejní dominantu zformoval slovenský architekt Pavel Mikšík. K vybudování stylizovaného květu a lemu vodní plochy byla použita žula z libereckých Rochlic. S anorganickou hmotou silně kontrastuje rozpustilost vodního elementu, který jakoby se snažil přivést kamenné okvětní lístky k životu. Později byly do bazénku přidány ještě kovové kulovité prvky přispívající k větší variabilitě střiků.

Původní technické zázemí.

Navzdory neblahým zahraničním událostem (zahajovací ceremonie následovala jen několik dní po černobylské havárii) se v Mariánských Lázních před 40 lety zrodila tradice, která trvá i nadále. Den před svátkem zamilovaných se fontána každoročně probouzí do podmanivé jarní atmosféry a avizuje příchod lázeňské sezóny. Ačkoliv se hudební repertoár do určité míry obměňuje, originální skladba od Petra Hapky zůstává symbolickou stálicí. Letošní kulatiny jsou pro globální existenci fontán stále ještě dětským věkem. Svědčí o tom především archeologické nálezy na území starověkých měst, kde obdobná vodní díla často stávala v blízkosti kolonád a lázeňských budov. I Mariánské Lázně v mnoha ohledech odkazují k antickým kořenům evropské kultury, kterou ovšem osobitým způsobem dále rozvíjejí. Minulý rok byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce fontány a jejího zázemí, kterou město financovalo a poskytlo místní raritě potřebnou péči. Popřejme tedy Zpívající fontáně mnoho štěstí do následujících dekád, kdy bude – i díky výše uvedeným opravám – zůstávat významnou součástí našeho kulturního dědictví.

Publikováno: Zpravodaj města Mariánské Lázně, 04/2026, str. 10.