Smrk ajanský
(Picea jezoensis)

Přirozeně roste v Japonsku, na Sachalinu, Kamčatce, ruském Dálném východě a v přilehlých regionech Číny a Severní Koreje, kde dorůstá výšky až 50–60 m. V Česku je pěstován od roku 1898. Solitérně rostoucí jedinec v sadech Václava Skalníka naproti Novým Lázním byl v zimě 2024 pro zhoršený zdravotní stav pokácen (poblíž je jako náhrada vysazen mladý stromek taktéž s. ajanského). V Mariánských Lázních v současnosti rostou skupinky několika stromů tohoto druhu poblíž Alexandřina pramene a Lesního pramene. Na Kladské je častý.

Solitérně rostoucí smrk ajanský má neobvykle rostlou korunu s větvemi kolmo odstávajícími od kmene.

Borka: šedavá, šupinovitě se odlupující, starší je hluboce brázditá.

Jehlice: leskle zelené až slabě sivozelené, 1,5–2,5 cm dlouhé, ploché, nepichlavě zašpičatělé, naspodu se dvěma světlými průduchovými proužky.

Šišky: za zralosti hnědé nebo žlutohnědé, podlouhle válcovité až úzce vejčité, tenké, papírovité, ale pevné, 3–7 cm dlouhé a 2–3,5 cm široké. Šupiny podlouhlé, drobné, velmi hustě nahloučené, mají okraje nepravidelně jemně zoubkované, vrchol je téměř uťatý až zaokrouhlený.