FOND BALNEOLOGIE
Fond vytvořený specificky pro sbírky Městského muzea Mariánské Lázně vzhledem k jeho tématickému zaměření
Lahve na minerální vodu
Stáčet a exportovat místní vody se v Mariánských Lázních začalo počátkem 19. století. V roce 1818 se stočilo již 75 000 džbánků, které se vozily především do Prahy a Vídně. V dalších letech se export rozšířil i do Německa. Vody se ručně plnily do kameninových džbánků s oušky, které byly opatřeny razítkem s nápisem Marienbad a znakem trojparoží, emblémem tepelského kláštera. Nádoby se uzavíraly vyvařenou korkovou zátkou. Hrdlo džbánku se překrylo kouskem ovčí kůže, převázalo nití, ponořilo do horké smoly a orazilo pečetidlem se značkou a ročníkem. Později se užívalo krytu z cínové kapsle. Džbánky se skládaly do beden nebo přímo na vozy a prokládaly se slámou a mechem.
Skleněné láhve, původně vyráběné z tmavého silného hyalitového skla, pronikaly pozvolna, protože byla jejich výroba příliš nákladná. Až v roce 1872 vytlačily skleněné láhve ty kameninové. Na lahve se nalepovaly papírové etikety, ale panovaly obavy z jejich nápodoby a falšování.
Vapofor
Přístroj s názvem Vapofor se začal vyrábět ve 20. letech 20. století. Používal se především v kosmetice, ale i v balneologii při léčbě akné, ekzému a podobných potížích na obličeji a pokožce hlavy. Zařízení kombinovalo páru a barevná světla (především modré světlo). „Vapofor má antiseptický a zklidňující účinek. Vaše pokožka bude čistější a krásnější než dříve,“ hlásala společnost vyrábějící tento kosmetický přístroj.
Měřič tuku
Mariánské Lázně se staly světoznámé také díky léčbě obezity. Původně byla obezita brána jako projev blahobytu a důstojnosti, později se na ni začalo nahlížet jako na nežádoucí. Dlouho se mylně soudilo, že otylí v sobě zadržují mnoho vody, kterou je nutné z těla vypudit. Pařili se proto v parních komorách a potních zábalech nebo polykali odvodňovací pilulky s cílem svou obezitu vypotit či vymočit. Vznikaly také různé cvičební přístroje, které pacienty mechanicky masírovaly, naklepávaly a natřásaly.
Nakonec se nejúčinnější metodou na zhubnutí stala redukční dieta a aktivní pohyb. Lázeňští hosté na svých krokoměrech sledovali, kolik kilometrů denně ušli, samozřejmě se také často vážili. Obezita se dala sledovat i pomocí měřiče tuku.
K popularitě a propagaci léčby obezity přispívaly i žertovné pohlednice. Často v karikaturách zobrazovaly tlusté lázeňské hosty před léčbou a jejich pohublá těla na konci léčby.
