Běsnění vodního živlu v Mariánských Lázních

Povodeň v oblasti Lesního pramene.

Vodní zdroje představují nezbytný předpoklad pro existenci života. Minerální prameny kromě toho umožňují vznik a rozvoj lázeňských míst. Hlavní osou či tepnou Mariánských Lázní se stal Úšovický potok. Ten se svými přítoky formoval nejen zdejší krajinu, ale i charakter osídlení a osobitý ráz lokality, jejíž unikátní klima má blahodárný vliv na lidské zdraví. Pokud se ovšem jakýkoliv živel vymkne kontrole, dokáže v krátkém čase způsobit značné škody. Náhlý příval vody někdy přinášely silné letní bouře, jindy zase vydatné dešťové srážky provázené rychlým táním sněhu.  

Pavilon Lesního pramene, v pozadí budova Lesního mlýna.

Jako zvláště rozmarné období se zde projevil rok 1932, kdy došlo hned ke dvěma rozsáhlejším povodním. Počátkem ledna umocnil déšť průběh oblevy až do té míry, že byla překročena kapacita vodní nádrže severně od města. Údolím se valil proud vody a strhával s sebou hojně rostoucí dřeviny. Brzy byla zaplavena oblast Lesního pramene. Unášený materiál se nahromadil u stavidla za Městským divadlem, přičemž z ucpaného koryta přetékala voda kolem Palace hotelu Praha (dříve Buen retiro) čp. 67 na Hlavní třídu. Pronikla rovněž do hotelového suterénu, kde zdevastovala i luxusně vybavený bar. Záplava se nevyhnula ani dalším sklepením nedalekých budov, stejně jako jižněji situovaným sadům či loukám. O půl roku později se kupodivu odehrála téměř identická pohroma. V sobotu 16. července 1932 sem v ranních hodinách dorazil intenzivní přívalový déšť. Proud vody dorážel na samotné základy pavilonu Lesního pramene. Zvláště problematickým bodem se stal opět prostor za divadelní budovou. I tentokrát potok překonal stěny hlubokého koryta a dostal se do nedávno zatopených suterénů. Po opadnutí vod zůstávala v parku spoušť v podobě bahna, kamení, vyvrácených stromů, vymletých břehů a poškozených cest. Následky bylo třeba rychle odstranit kvůli zajištění plynulosti lázeňského provozu. Podobné katastrofy ohrožovaly jak bezpečnost osob, tak možnost běžného využití zřídel. Určitá exponovaná místa byla v minulosti zasažena opakovaně. Ve Felbingerově kronice se dozvídáme o zatopení louky u Ferdinandova pramene ve 20. a 30. letech 19. století, což vyvolávalo obavy o narušení vývěru minerálky. Během těchto bouřek zanikaly některé méně odolné konstrukce, zejména mosty budované ze dřeva. Neodolala ani toaleta poblíž Lesního pramene, jenž se v době povodní stával jakýmsi nárazníkovým územím.

Velkou výstrahou se stalo abnormální rozvodnění řek na území Čech roku 1890, při němž se v Praze dokonce zřítila část Karlova mostu. V letech 1894-1896 byla postavena přehrada v údolí nad Mariánskými Lázněmi, kde se setkávalo několik toků poskytujících dostatek vody pro město. Později proběhly další úpravy hráze, jejímž úkolem byla také ochrana obyvatel před rozvodněním pramenišť v této oblasti Slavkovského lesa. Výhody regulace vodní hladiny se projevily již koncem července 1897. Tehdejší dešťové srážky se na řadě míst střední Evropy proměnily v katastrofický obraz. Naše město ovšem tomuto nebezpečí odolalo. Voda je živel vyžadující nejen obezřetný přístup, ale i zavádění nejrůznějších preventivních opatření. Historie dokládá, že se i malý potok může rázem proměnit v dravou bystřinu. Závěrem připomeňme slova římského básníka Ovidia v překladu Rudolfa Mertlíka: „Copak je tvrdší než skála a copak je měkčí než voda? Přece však měkká voda vyhloubí úbočí skal.“

Hráz vodní nádrže z kamenného zdiva.

Stavba vodní nádrže.

Mapová aplikace o historických povodních: https://experience.arcgis.com/experience/ffeee78a4be94f21bbca37cf047209dd#data_s=id%3AdataSource_13-PovodnoveMesto_Souhn_ZIP_shapefile_511%3A28

Úprava koryta Úšovického potoka v roce 1994.

Publikováno: Zpravodaj města Mariánské Lázně, 07/2026, str. 13.