Objevitel Tróje v Mariánských Lázních
Sofie Schliemannová se šperky z tzv. Priamova pokladu a její manžel Heinrich Schliemann.
Zdroj obou fotografií: Emil Ludwig: Schliemann. Geschichte eines Goldsuchers, Berlin-Wien-Leipzig 1932.
Mezi návštěvníky Mariánských Lázní se vyskytovaly i osobnosti, jejichž jména dosud rezonují napříč kontinenty. K nim patřil také Heinrich Schliemann (1822-1890), zarputilý badatel německého původu, kterému se podařilo identifikovat místo ukrývající pozůstatky starobylé Tróje – pahorek Hissarlik na severozápadě Malé Asie. Dle eposu Ílias se jednalo o bohaté opevněné město, dobyté řeckými bojovníky. K tomu se vázal příběh o únosu krásné Heleny, jakož i o činech Achillea, Hektora, Odyssea a dalších hrdinů. Schliemann věřil, že se v homérských verších skrývá více, než jen mýtické vyprávění. Kvůli své vášni neváhal vynaložit obrovské úsilí a značné prostředky, aby přesvědčil pochybovače o hmotné existenci legendárního města. Realizoval též výzkumy několika významných lokalit v Řecku (Mykény, Tíryns, Orchomenos). K úspěchu mu často dopomohly nejen povahové vlastnosti, podnikatelský duch či obdivuhodná znalost jazyků, ale i podpora ze strany jeho řecké manželky Sofie, rozené Engastromenou.
Vyobrazení výzkumů starobylé Tróje.
Zdroj: Emil Ludwig: Schliemann. Geschichte eines Goldsuchers, Berlin-Wien-Leipzig 1932.
Právě Sofiino jméno nacházíme v 80. letech 19. století opakovaně v seznamech lázeňských hostů v oblasti západočeského lázeňského trojúhelníku. Roku 1881 se paní Schliemannová s jejich dvěma dětmi a dalším doprovodem ubytovala v Karlových Varech, kam za nimi o týden později dorazil i zcestovalý Heinrich. V dopise si tehdy ovšem postěžoval, že mu jistý Řek doporučil k léčbě zácpy spíše Mariánské Lázně. Ty si také rodina zvolila k pobytu v následujícím roce. Ke změně místa přispělo konstatování rakouského lékaře Carl Brauna, že zdejší kúra pomůže Sofii od problémů způsobených anémií. Kromě toho bylo zdraví šedesátiletého badatele podlomeno v důsledku malárie, kterou se nakazil při trójských vykopávkách. Do Mariánských Lázní dorazila rodina Schliemannových ve středu 9. srpna 1882 a ubytovala se společně se svou guvernantkou v domě čp. 81, označovaném jako Eiche (Dub). O přítomnosti slavného hosta psaly záhy také místní noviny, jež krátce představily některé jeho zásadní objevy. Ani v poklidném lázeňském prostředí nepolevoval v čilé komunikaci se zahraničními odborníky, o čemž svědčí i dochovaná korespondence s udáním místa a času. Nadšený amatérský archeolog však nadále trpěl záchvaty tropické nemoci při srpnovém antropologickém kongresu ve Frankfurtu nad Mohanem a později v Paříži ulehl s horečkami. V létě 1883 se paní Schliemannová s dětmi a jejich vychovatelkami vypravila za ozdravným pobytem do Františkových Lázní. Ovšem již 8. července 1884 se rodina opět ubytovala v Mariánských Lázních, tentokrát v domě Belvedere s čp. 16. Neúnavný Schliemann ještě v červenci krátce navštívil Londýn a Paříž, aby se následně vrátil do našeho města. Začátkem srpna odtud podnikl výlet do Prahy, kde si prohlédl archeologické sbírky a o pár dní později se zúčastnil kongresu v polské Vratislavi.
Schliemannovi s doprovodem v seznamu lázeňských hostů z roku 1882 (Porta fontium).
Schliemannovi s doprovodem v seznamu lázeňských hostů z roku 1884 (Porta fontium).
Dostupné na: https://www.portafontium.eu/iipimage/30280141/soap-ch_knihovna_marienbader-kurliste-1884_1690?x=420&y=131&w=532&h=221
Proslulý badatel měl velice hektický harmonogram. Aktivně navazoval mezinárodní kontakty a vedl výzkumy, které se výrazně zapsaly do historie, ačkoliv se někdy jeví poněkud kontroverzně. Při takovém tempu mu pobyt v západočeských lázních jistě přišel vhod. Schliemannovi zde získávali potřebné zázemí pro regeneraci tělesných i duševních sil, umožňující další rozvoj poznání impozantních památek světových dějin.
Pahorek Hissarlik na severozápadě Turecka
Publikováno: Zpravodaj města Mariánské Lázně, 06/2026, str. 19.