Wilhelm Floderer: Jak malý může být svět ve velké c. a k. monarchii

V pátek 6. dubna válečného roku 1917 zemřel v mariánskolázeňské nemocnici v nedožitých 74 letech následkem zápalu plic hudební skladatel a kapelník Wilhelm Floderer. Jeho životní příběh a rodinné vazby jsou jedinečným odrazem kulturního a společenského obrazu Mariánských Lázní a habsburské monarchie 19. a začátku 20. století.

Wilhelm Floderer (*10. 5. 1843, †6. 4. 1917) pocházel z Brna a v letech 1861–1864 studoval na konzervatoři Společnosti přátel hudby ve Vídni u Salieriho žáka Simona Sechtera. Jako kapelník divadelních orchestrů působil v různých zemích Rakouska-Uherska. Kromě rodného Brna dirigoval ve Vídni, Lublani, Temešváru a v Bukurešti.

Od 70. let 19. století byl dirigentem orchestru zemského divadla v hornorakouském Linci, kde se angažoval také jako sbormistr pěveckého spolku „Frohsinn“ a učitel sborového zpěvu. Floderer, jenž byl přítelem a jedním z prvních podporovatelů Antona Brucknera (*4. 9. 1824, † 11. 10. 1896), po desetiletý výrazně ovlivňoval hudební život města.

Značnou část svého díla Floderer věnoval sborové tvorbě. Kromě vlastních kompozic pro sbor upravil také některá díla Franze Schuberta. Vedle řady písní se do současnosti dochovaly také opery „Die Afrikanerin“ (Afričanka), „Fernando“ a „Gunther der Minnesänger“ (Minesengr Gunther). Poslední jmenovaná jednoaktovka zachycuje dramatickou scénu v dobách křížových výprav Friedricha Barbarossy. Vévoda z Bergu se vrací z dlouhé cesty na svůj hrad, kde jej očekává jeho žena Adelheid a vévodův věrný služebník, rytíř a dvorní bard Gunther. Hedwiga, Adelheidina přítelkyně a Guntherova snoubenka, při pohledu na svého nastávajícího muže zmítaného poetickou vášní tuší neštěstí. Při májové slavnosti na počest vévodova návratu Gunther po svém uměleckém výstupu skutečně zahoří láskou vůči krásné vévodkyni, a jelikož svou vzpurností poruší Boží mír, je všemi odsouzen. Je odhodlán pro lásku zemřít, a tak se vrhne z hradeb do náruči smrti.

Příbuzenské vztahy mezi Vídní a Mariánskými Lázněmi

Premiéra opery „Gunther der Minnesänger“ v únoru roku 1906 zaznamenala v Linci velký úspěch. Wilhelm Floderer své tamní působení však pravděpodobně ze zdravotních důvodů následujícího roku ukončil a přestěhoval se za příbuznými nejdříve do Vídně a posléze do Mariánských Lázní. V té době zde žila jeho ovdovělá sestra Marie (*1845), která se do Mariánských Lázní provdala za lékaře dr. Ottokara Danzera pocházejícího z významné místní rodiny.

V Mariánských Lázních působil jako lázeňský lékař také Wilhelmův synovec Dr. Heinrich Floderer, kterého si manželé Danzerovi osvojili po předčasné smrti jeho otce, inspektora lázeňského provozu Heinricha Floderera (*1846) roku 1882.

Flodererovy příbuzenské vazby jsou ukázkovým příkladem toho, jak úzce provázaný byl tehdejší svět velkého rakousko-uherského soustátí. Wilhelm a jeho čtyři sourozenci pocházeli z rodiny brněnského hostinského Josefa Floderera, který v hlavním městě Moravského markrabství vlastnil několik domů.

Díky tomu se jeho dcery mohly úspěšně provdat a synům se dostalo kvalitního vzdělání a profesního uplatnění. Wilhelmův mladší bratr Alois Franz Floderer (*1849) se stejně jako Wilhelm stal hudebníkem a od roku 1878 působil jako kapelník operety a veseloher městského divadla v Brně. Díky svatbě s Annou Meinlovou v 90. letech využil možnosti vstoupit jako společník do podniku svého tchána, slavného rakouského podnikatele a kraslického rodáka Julia Meinla I., jehož druhou manželkou byla naopak Aloisova sestra Therese (*1841). Aloisovo rozhodnutí pověsit housle na hřebík je v mnoha ohledech pochopitelné. Umělci a hudebníci bez bohatých mecenášů nebo příbuzných v té době neměli v životě mnoho vyhlídek na život v blahobytu. Wilhelm Floderer, který zůstal svobodný, si již v Linci vypomáhal benefičními koncerty a své stáří prožil v ústraní. Nedostatečné hmotné zajištění se odráží také ve faktu, že nezemřel zaopatřen ve vlastní domácnosti, nýbrž v mariánskolázeňské městské nemocnici.