Rudolf Jaksch a Františkovy Lázně
Již profesor Anton Jaksch z Wartenhorstu (1810–1887) byl roku 1875 radou města Františkovy Lázně na výraz uznání jeho zásluh jmenován čestným občanem města. K rozvoji Františkových Lázní však počátkem 20. století přispěl měrou ještě výrazně větší jeho syn Rudolf Jaksch (1855–1947), když svou autoritou zaštítil rozšíření indikací pro zdejší lázeňskou léčbu o srdeční choroby.
Pohlednice z Františkových Lázní, rok 1908
Profesor Rudolf Jaksch z Wartenhorstu se během svého profesního života stal členem řady odborných komisí a lékařských společností nejen v Rakousku ale i v zahraničí. Především spolupráce s Ústředním spolkem německých lékařů v Čechách jej opakovaně přivedla do západočeských lázní. Dne 20. září 1902 se ve Františkových Lázních konala plenární schůze spolku, jež byla spojena se slavnostním odhalením pomníku lékaře a spoluzakladatele Františkových Lázní doktora Bernharda Adlera (1753–1810). U této příležitosti Rudolf Jaksch poprvé vyzdvihl přednosti Františkových Lázní a jejich přírodních léčivých zdrojů pro moderní medicínu, čímž dal podnět k úspěšné proměně zdejší léčebné praxe. V čele města tehdy stál ambiciózní a velmi činorodý starosta Gustav Wiedermann (1850–1914), jemuž se v letech 1902–1904 podařilo pro město získat veškeré lázeňské provozy včetně pramenů a slatinišť. Spolupráce s Jakschem tak v kombinaci s mistrnou obchodní strategií přinesla Františkovým Lázním v posledních letech před první světovou válkou strmý nárůst počtu lázeňských hostů a s tím spojený hospodářský rozvoj. Rudolf Jaksch k tomu zásadnímu kroku podává prozaické vysvětlení ve svých vzpomínkách.
Němečtí vysokoškolští profesoři jako hosté Františkových Lázní u příležitosti prázdninového kurzu pro učitele v Chebu, 24. 7. 1910 (datováno dle Egerer Zeitung) Na terase zleva doprava: 1. Caspar Krämling, předseda okresního zastupitelstva; 2. Dr. Gustav Gschier, starosta Chebu; 3. prof. Dr. Adolf Hauffen; 4. doc. Dr. Josef Eisenmeier; 5. Anton Komma, člen městské rady; 6. doc. Dr. med. Edmund Hoke; 7. prof. Dr. Ottokar Weber; 8. docent Dr. Adolf Alois Pascher; V popředí: 1. Dr. Karl Hoßner, c. k. okresní školní inspektor; 2. prof. Dr. Adolf Zycha; 3. J. F. Kopp, člen městské rady; 4. Dr. Eduard Quirsfeld, vrchní okresní lékař; 5. učitel Adam Wihan; 6. dvorní rada a člen Nejvyšší zdravotní rady prof. Dr. Rudolf Jaksch z Wartenhorstu; 7. Eugen Loimann, starosta Františkových Lázní; 8. prof. Dr. Rudolf Spitaler; 9. paní profesorová Ella Pelikan; 10. prof. Dr. Anton Pelikan; 11. císařský rada Gustav Wiedermann, bývalý starosta Františkových Lázní; 12. místodržitelský rada Karl Kaiser
„…tehdy Františkovy Lázně navštěvovaly především dívky z lepších poměrů, které trpěly anémií. Léčba ostatních gynekologických problémů nemohla Františkovým Lázním zajistit potřebný příjem. Takže na tom Františkovy Lázně tehdy byly velmi špatně. Počty lázeňských hostů každým rokem klesaly, a když jsme jednou ve Františkových Lázních pořádali jednání s Ústředním spolkem německých lékařů v Čechách, který dnes už asi neexistuje, upozornil mě na tento problém tehdejší starosta WIEDERMANN. […] Já jsem mu na to odpověděl: ‚Musíte rozšířit indikace pro lázeňskou léčbu. A v současnosti je přeci léčba chronických srdečních vad, ať už myokardu či endokardu, pomocí uhličitých koupelí nanejvýš moderní a Vy máte ve Františkových Lázních přeci ty nejvydatnější prameny s oxidem uhličitým v Čechách, ba možná i na kontinentě.‘ WIEDERMANNOVI jsem pak řekl, že při slavnostní hostině, kterou pro nás město připravilo, pronesu patřičný proslov. Jeho znění se dochovalo v městském archivu a od toho dne byly Františkovy Lázně považovány za evropské lázně pro srdeční choroby, a to s výsadním postavením. Podotýkám, že tento úsudek pronesl ex abrupto. […] WIEDERMANN tehdy po mém proslovu před radními prohlásil: ‚Pánové, pro Františkovy Lázně právě začala nová doba.‘“
Zájmy západočeských lázní Rudolf Jaksch hájil především v rámci Nejvyšší zdravotnické rady. V době první světové války podpořil ve Františkových Lázních vznik Srdečního ústavu pro válečné veterány, který byl postaven v letech 1916–1918. Položení základního kamene 21. května 1916 probíhalo v duchu vlastenecké slavnosti, které se vedle zemského místodržitele a dalších honorací zúčastnil také Rudolf Jaksch se svým švagrem profesorem Theodorem Petřinou (1842–1928), jenž byl tehdy předsedou německé sekce Lékařské komory pro Království české.
Jakschovy zásluhy městská rada roku 1903 ocenila udělením čestného občanství a později též tím, že ulice před budovou srdečního ústavu dostala název „Prof. Jaksch-Straße“ (dnes Dlouhá). Důležité spojení jména Jaksch z Wartenhorstu se západočeskými lázněmi představovali sami lékaři, kteří patřili mezi Jakschovy kolegy, žáky či měli alespoň možnost absolvovat na jeho klinice praxi. Ve Františkových Lázních k nim patřili například Dr. Clemens Deutelmoser (1875–1910), Dr. Edmund Hoke (1874–1933), Dr. Arthur Selig (1873–1928) Dr. Alfred Kraus (1878–1942) nebo Dr. Anton Zischka (1892–1956).