Osudy rodiny Rudolfa Jaksche po roce 1918

Rudolf Jaksch (1855–1947) se narodil v době, kdy císař František Josef I. ještě věřil v možnost absolutistického řízení státu. Nedlouho poté panovníkovy politické neúspěchy proměnily Rakousko v liberální konstituční monarchii, která přála majetným a vzdělaným měšťanům. V těchto podmínkách se Rudolfu Jakschovi z Wartenhorstu dostalo nejvyšších společenských poct, jež si mohl jako zasloužilý akademik a syn nobilitované rodiny nárokovat. Svým vlastním potomkům by tak mohl předat rodinný odkaz s vědomím, že i oni mají před sebou šťastnou budoucnost, kdyby ovšem nevypukla světová válka… Po jejím skončení byla rodina připravena o šlechtický titul a s pozemkovou reformou ve 20. letech také o část svého majetku. Následkem pokračování světového konfliktu ve 40. letech pak na zbylé členy rodiny dolehlo plošné vyvlastnění a zbavení občanských práv.

Rudolf a Adele Jakschovi se svým synem Heinrichem, okolo 1910

S rodinou své ženy Adele (1867–1944) se Rudolf Jaksch seznámil v 80. letech 19. století ve Vídni díky svému bratrovi Friedrichovi (1846–1908), který tehdy pracoval v advokátní kanceláři Adélina otce Dr. jur. Karla von Haerdtla (1818–1889). Svatba se konala roku 1892 v katedrále svatého Štěpána. V té době byl Rudolf již profesorem v Praze, kde se manželům postupně narodily čtyři děti. Když Rudolf roku 1899 odkoupil Augustův (1859–1932) podíl na statcích Dolany a Hracholusky, trávila rodina více času na venkově. Po smrti starších bratrů Rudolf Jaksch v roce 1914 znovu sjednotil veškerý majetek svého otce v západních Čechách, který chtěl předat jedinému synovi Heinrichovi (1897–1919).

Adele Jaksch se svými dcerami Marií, Franziskou a Gertrude (zcela vpravo), okolo 1915

Po Heinrichově předčasném úmrtí se správy rodinného majetku chopila jeho sestra Franziska (1896–1973), která kvůli nové životní situaci musela roku 1922 přerušit svá umělecká studia. Speciální grafické kurzy na Akademii výtvarného umění v Praze vyměnila za návštěvy lesnické školy. Do nelehké poválečné situace vkročila ještě pozemková reforma, která rodinu připravila přibližně o čtvrtinu majetku. Svůj život v Hracholuskách si Franziska ovšem nadále zpříjemňovala činností svobodné umělkyně a sepisováním obecní kroniky, která se dochovala do dnešních dnů. Také její sestry Marie (1893–1991) a Gertrude (1900–1992) získaly vzdělání, které jim umožnilo najít si zaměstnání. Zatímco se z Marie stala učitelka na lidové škole, její mladší sestra se věnovala odborné domácí výchově děvčat. Po absolvování dívčího lycea a kurzu pro absolventky na německé obchodní akademii v Praze získala Gertrude bohatou praxi jako učitelka domácích prací a vaření, kterou pak zhodnotila jako odborná učitelka.

Rodina Rudolfa Jaksche, 1902

Gertrude se jako jediná ze sester provdala. Sňatek s akademickým malířem Janem Křížkem (1877–1961) však nebyl v roce 1944 snadný, jelikož jej nacistické úřady nepovažovaly za vhodného manžela pro německou ženu. O nic lehčí nebyla situace ani po skončení války, kdy manželé Křížkovi za pomoci sousedů a známých museli prokazovat svou loajalitu vůči Československu. Ovdovělému a částečně slepému Rudolfu Jakschovi bylo po konfiskaci veškerého rodinného majetku umožněno dožít v Hracholuskách, v místnosti, kde dříve bydlel jeho kočí. Franziska, která se o otce starala do jeho smrti v roce 1947, později odešla stejně jako sestra Marie do Vídně. V Rakousku si Franziska Jaksch-Wartenhorst doplnila kvalifikaci a pracovala jako restaurátorka pro Spolkový památkový úřad. Ve Vídni je uložena také část její starší umělecké tvorby, jejíž významnou část představují ex libris v současnosti hojně zastoupená v nabídkách antikvariátů.