Profesor Adolf Ott a jeho „Pozdrav Mariánským Lázním“
Dům Rakouské společnosti Bílého kříže v Mariánských Lázních
Ve středu 9. července 1879 uspořádal Spolek pro výstavu vojenského lázeňského domu v Mariánských Lázních benefiční koncert spojený s tombolou. V rámci koncertu, který se konal v místním společenském sále, poprvé zazněl kvapík „Gruß an Marienbad“ (Pozdrav Mariánským Lázním), který pro tuto příležitost složil lázeňský lékař a člen jmenovaného spolku profesor Adolf Ott. Skladba v podání divadelního orchestru měla podle dobových zpráv úspěch. Nakladatelství Josefa Gschihaye zároveň vydalo klavírní verzi, jejíž partitura se prodávala za jeden zlatý. Stejně jako v případě koncertu byl výnos určen ve prospěch stavby vojenského lázeňského domu v Mariánských Lázních.
Ve společenských konvencích Rakousko-Uherska společenská prestiž důstojníků zavazovala ke kavalírskému způsobu života i ty jedince, kteří neměli to štěstí se narodit či přiženit do bohaté rodiny. Značná část důstojníků rakousko-uherských ozbrojených sil se tak, navzdory okázalému vystupování navenek, ve skutečnosti potýkala s existenčními problémy. Právě jim měl být k dispozici nový lázeňský dům v Mariánských Lázních, jehož stavbu inicioval spolek založený u příležitosti oslav stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou na jaře roku 1879. Díky bezúročné půjčce ze strany mariánskolázeňských občanů bylo možné již 15. září 1880 zahájit stavbu podle zdarma poskytnutých plánů vídeňského architekta Aloise Wurma, který stavbu rovněž bezplatně vedl.
K mariánskolázeňským podporovatelům patřila rodina Halbmayrových, starosta Johann Kroha, lékaři Adolf Ott, Samuel von Basch, Carl Schindler-Barnay a korvetní kapitán Frankl von Seeborn. Záměr nalezl podporu také v nejvyšších vídeňských kruzích, které na jeho podporu v únoru 1881 uspořádali první v řadě dobročinných plesů.
Budova v tehdejší Císařské ulici (dnes Hlavní třída 166/62), jejíž hrubá stavba byla dokončena ještě v roce 1880, byla svému účelu předána v červnu následujícího roku. Poté, co korunní princ Rudolf svolil, aby ústav nesl jeho jméno, došlo 1. srpna 1881 ke slavnostnímu zakončení stavby lázeňskému domu „Nadace korunního prince Rudolfa“.
Z iniciativy zakladatelů vojenského lázeňského domu v Mariánských Lázních došlo v únoru roku 1882 k založení Rakouské společnosti Bílého kříže, která si kladla za cíl vybudovat a spravovat obdobná zařízení i v dalších rakousko-uherských lázních. Pod záštitou členů panovnické rodiny tak během následujících třiceti let vzniklo dalších 12 lázeňských domů, kromě jiných v Badenu u Vídně, v Meranu či v Karlových Varech. V rámci oslav 30. výročí založení Bílého kříže byl v červnu 1912 za přítomnosti spolkového protektora arcivévody Bedřicha Rakousko-Těšínského otevřen lázeňský dům také ve Františkových Lázních.
Mariánskolázeňský lékař Adolf Ott
Adolf Ott (*10. 6. 1835, †10. 3. 1921) byl pouze příležitostným skladatelem. Pocházel z rodiny pražského lékaře Johanna Otta a svůj život rovněž věnoval medicíně. V tomto oboru dosáhl vysoké úrovně. V letech 1852–1858 studoval na pražské univerzitě, kde navštěvoval přednášky významných profesorů jako např. J. E. Purkyněho či Antona Jaksche von Wartenhorst, který mu byl hlavním mentorem také během navazující lékařské praxe. Roku 1868 se Adolf Ott rozhodnul nastoupit místo zeměpanského lázeňského lékaře v Mariánských Lázních.
Díky doporučením ze strany renomovaných kolegů se u něj záhy hlásili prominentní lázeňští hosté. K jeho pacientům patřila řada členů evropských vládnoucích rodů, jako např. sestra císaře Viléma I. Alexandra Pruská, arcivévodkyně Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská, jež byla matkou španělské a bavorské královny, princezna Kateřina Frederika Württemberská, rakouský arcivévoda Rainer s chotí a roku 1897 také britský korunní princ, pozdější král Eduard VII.
V 70. letech 19. století si Adolf Ott v Mariánských Lázních postavil vlastní vilu (dnes Třebízského 130/5). Podobně jako mnozí kolegové však v lázních trávil pouze léto, zatímco v zimě vyučoval na pražské univerzitě. Mariánským Lázním věnoval Adolf Ott třicet let aktivní práce a za své zásluhy byl jmenován čestným občanem města. Roku 1898 odešel kvůli oční chorobě do ústraní. Žil střídavě v Praze a v Bad Ischlu, kde vlastnil romantickou vilku „Trauneck“ (Gassnerweg 2). Také zde se veřejně angažoval ve prospěch města a lázní.
Od roku 1894 působil v Mariánských Lázních jako lékař také Adolfův syn Ernst Ott, který roku 1898 převzal otcovu praxi. Do všeobecného povědomí se dostal především jako lékař britského krále Eduarda VII. během jeho pobytů v Mariánských Lázních v letech 1899–1909.
Jméno doktora Ernsta Otta se proto opakovaně vyskytuje ve vzpomínkách rakouského žurnalisty Sigmunda Münze. Ve své knize „Eduard VII. v Mariánských Lázních“ z roku 1934 doktora Otta líčí jako „blonďatého, hubeného, elegantního, poloanglicizovaného obyvatele Mariánských Lázní“. Jeho úspěšnou kariéru však předčasně ukončila světová válka. Doktor Ernst Ott zemřel 27. května 1918 jako plukovní lékař v italském Udine.
