Profesor Anton Jaksch: Za vědu a obecné blaho

Ve starých matrikách severočeské Stráže pod Ralskem je zapsáno velmi mnoho nositelů jména Jaksch. Málokterému z nich se však podařilo své jméno propsat do dějin celé země. Životní úspěch lékaře a univerzitního profesora Antona Jaksche (1810–1887) je proto z hlediska jeho rodného města jedinečný, přestože ve své době nebyl ojedinělý. V průběhu 19. století se politické a společenské poměry habsburské monarchie výrazně liberalizovaly, takže vzdělání a podnikatelský duch spolu s osobní pílí, trochou štěstí a dobrými známostmi, otevřely nejednomu muži z prostých poměrů cestu mezi společenskou elitu.

Ralsko pod Stráží na historické fotografii. Na náměstí dodnes stojí dům č.p. 37 (dříve NC 137), kde se Anton Jaksch 14. 4. 1810 narodil. Naopak Jakschův pomník odhalený roku 1897 se bohužel nedochoval.

Anton Jaksch, syn chudého ševce z Ralska, měl to štěstí, že mu bylo na přímluvu místního kaplana umožněno navštěvovat gymnázium v Litoměřicích a následně studovat na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Po absolvování filozofické fakulty se rozhodl pokračovat na medicíně. Studium zakončil roku 1835 úspěšnou promocí a krátce poté se stal ještě magistrem porodnictví. V následujících čtyřech letech Jaksch působil jako asistent na II. interní klinice. Jeho nespokojenost s odbornou úrovní pražské medicíny jej však brzy podnítila ke studijním cestám. Jako zásadní se ukázaly pobyty ve Vídni, kde se tehdy v okruhu Karla Rokitanského (1804–1878) a Josefa Škody (1805–1881) formovala „druhá vídeňská lékařská škola“.

Profesor Anton rytíř Jaksch z Wartenhorstu

Ovlivněn novými vědeckými přístupy se Jaksch vrátil do Prahy, kde se mu po překonání odporu některých méně osvícených kolegů podařilo roku 1842 získat místo soukromého docenta a přednosty nově zřízeného oddělení prsních chorob v pražské všeobecné nemocnici. Díky tomu mohl pokračovat ve vědecké práci a zprostředkovávat angažovaným studentům a mladým kolegům nové poznatky v rámci nepovinných přednášek. Po vzoru svých vídeňských učitelů tak spolu s dalšími progresivními kolegy položil základ „pražské lékařské školy“, která si brzy získala uznání tehdejšího vědeckého světa. Jakschův inovativní přístup se odrážel například v diagnostice, při níž kladl důraz na poznatky patologické anatomie a léčbu nemoci podmiňoval znalostí jejího průběhu a pacientovy anamnézy. Výrazně vystupoval proti tehdy běžnému pouštění žilou nebo používání chloridu rtuťnatého při zánětlivých nemocech.

Herečka Auguste von Bärndorf (1823–1911), druhá manželka Antona Jaksche

V roce 1845 byl Anton Jaksch jmenován profesorem speciální patologie a vnitřní medicíny a o čtyři roky později vedoucím I. lékařské kliniky. Nadále udržoval kontakt se zahraničím a v rámci svých studijních cest se seznámil s předními evropskými kapacitami v oboru. Když v Lipsku odmítl nabízený post šéfa kliniky, dostalo se mu v Praze odměny v podobě vyššího platu a nad to Řádu Františka Josefa. V akademickém roce 1858–59 vykonával funkci rektora pražské univerzity.

Mariánskolázeňský lékař Enoch Heinrich Kisch (1841–1918) byl jedním ze žáků Antona Jaksche, jehož pedagogické činnosti věnoval vzpomínku ve svých pamětích vydaných roku 1914. Oba lékaři měli opakovaně možnost se setkat také v Mariánských Lázních, které Anton Jaksch od 70. let pravidelně navštěvoval.

Bohaté profesní aktivity včetně soukromé praxe zajišťovaly Antonu Jakschovi dobré příjmy, které mu v roce 1861 umožnily stát se pozemkovým vlastníkem. Jako majitel manského statku v Lazsku pak roku 1862 v rámci velkostatkářské kurie poprvé úspěšně kandidoval do Českého zemského sněmu, jehož členem zůstal až do 80. let 19. století. Zásadním oceněním Jakschových zásluh bylo propůjčení Řádu železné koruny III. Stupně roku 1868, které předznamenalo povýšení jeho rodiny do šlechtického stavu. Závěr života tak profesor Anton rytíř Jaksch z Wartenhorstu trávil jako majitel velkostatku v Luhově u Stříbra. Také zde byl znám jako mecenáš a podporovatel veřejného blaha. Pro jeho zásluhy o místní školu, podporu chudých a bezplatné lékařské služby byl roku 1885 na Jakschovu počest na návsi v Luhově vysazen „Antonův dub“.