„Marienbad hoch!“ Sbormistr Ferdinand Manner a hudební život města v 19. století
Roku 1879 sezóna v Mariánských Lázních začala dříve než obvykle. Důvodem bylo slavnostní odhalení pomníku opata Reitenbergera naplánované na čtvrtek 24. dubna, kdy celá monarchie oslavovala stříbrnou svatbu císařských veličenstev Františka Josefa I. a Alžběty. Mariánské Lázně u této příležitosti přichystaly velkolepou oslavu, kterou po celý den dotvářela hudba místních orchestrů a pěveckých sborů.
Slavnostní program 24. dubna 1879 zahájil lázeňský orchestr budíčkem v pět hodin ráno. Po ranním koncertu následoval průvod ke kostelu, kde se konala slavnostní bohoslužba. V čele průvodu složeného ze školní mládeže, lázeňských lékařů a zástupců města, duchovenstva, hasičů, členů lázeňského orchestru a mužského pěveckého spolku vyhrávala kapela spolku válečných veteránů. Slavnostní bohoslužba, kterou doprovázel kostelní sbor pod taktovkou Ferdinanda Mannera, byla zakončena zpěvem hymny „Zachovej nám, Hospodine, císaře a naši zem…“. Další vlastenecké písně v podání dětského sboru a mariánskolázeňského mužského pěveckého spolku pak zazněly ještě během odhalování Reitenbergerova pomníku na promenádě.
Do současnosti se dochoval jiný Mannerův pochod s názvem „Marienbad hoch!“. Hudební spolek skladbu podle záznamů v kronice uvedl poprvé 22. listopadu 1891 v rámci koncertu uspořádaném společně s mužským pěveckým spolkem, který Ferdinand Manner tehdy dirigoval.
Skladba měla zjevně velký úspěch. Opakovaně se objevuje na koncertních programech hudebního spolku a do svého repertoáru ji zahrnul také lázeňský orchestr, který Mannerův pochod později pravidelně hrával při zahájení lázeňské sezóny. Autorem upravenou klavírní verzi pochodu vydal v roce 1893 mariánskolázeňský knihkupec Franz Gschihay.
Ferdinand Manner (*14. 2. 1855 Kynžvart – † 27. 2. 1920 Mariánské Lázně), který působil více než 40 let v Mariánských Lázních jako sbormistr, dirigent a učitel hudby, v jistém ohledu zosobňuje bohatou hudební tradici města. Za své nadání a kvalitní hudební vzdělání vděčil zajisté svému otci Johannu Mannerovi, který byl rovněž sbormistrem a učitelem hudby. Ferdinand Manner se do hudební historie Mariánských Lázní zapsal především jako regenschori farního kostela. Tuto funkci přejal v 70. letech 19. století po zasloužilém učiteli a sbormistru Johannu Schlesingerovi, jehož odkaz se mu podařilo úspěšně rozvinout. Jak dokládají četná veřejná uznání, Mannerův kostelní sbor organizovaný od roku 1894 v Ceciliánském spolku výrazně překračoval úroveň tehdy běžné kostelní hudby.
Chrámový sbor a orchestr, založený Johannem Schlesingerem roku 1839, byl vedle lázeňského orchestru nejstarším hudebním tělesem v Mariánských Lázních. Ve stejném roce vznikl také první mužský pěvecký sbor s názvem „Liederkranz“. Přestože tento pokus o pěvecký spolek v předbřeznové době dlouhodobě neuspěl a po šesti letech zanikl, podařilo se roku 1849 jeho činnost obnovit.
Mariánskolázeňský „Männergesangverein“ pak jako nejstarší pěvecký spolek ve městě fungoval až do doby druhé světové války. K jeho čestným úkolům v 19. století patřil zpěv při svěcení pramenů, významných slavnostech a také na uvítanou vzácným hostům, jako např. roku 1887 při návštěvě korunní princezny Štěpánky.
Další rozvoj hudebních spolků přinesl závěr 70. let 19. století. Roku 1879 se v hostinci „Schönau“, který tehdy patřil ještě k obci Úšovice, konstituoval mužský pěvecký spolek „Liedertafel“. Tento spolek, který se ještě v 80. letech zdráhal pořádat výroční koncerty v mariánskolázeňské kavárně „Victoria“, jelikož nechtěl opouštět území obce, se po připojení nádražní čtvrti k Mariánským Lázním roku 1895 stal pevnou součástí kulturního života ve městě.
Pro tehdejší hudebníky je příznačné, že se běžně angažovali ve více spolcích zároveň. Ferdinand Manner se tak v roce 1878 podílel na vzniku Mariánskolázeňského hudebního spolku, který sdružoval milovníky hudby a dal vzniknout druhému mariánskolázeňskému orchestru. Manner se od začátku účastnil na jeho uměleckém vedení a v letech 1880–1883 vykonával funkci ředitele a dirigenta orchestru. Za jeho působení spolek zaznamenal první velké úspěchy. Výrazný nárůst aktivních i přispívajících členů umožnil pořádat kromě koncertů také plesy a vystoupení i mimo Mariánské Lázně. Jelikož Manner současně působil i ve vedení mužského pěveckého spolku, rozhodl se roku 1883 nehonorovanou funkci v hudebním spolku složit. Poté, co kvůli neshodám odešla také řada dalších členů, hrozil hudebnímu spolku roku 1885 zánik. Po urovnání sporů se nakonec podařilo spolek udržet a ve spolupráci s mužským pěveckým spolkem pod vedením Ferdinanda Mannera opět rozvinout jeho koncertní činnost.
Přestože od roku 1903 obě tělesa řídil Carl Tischer, Mannerovo jméno se z koncertních programů nevytratilo. Ferdinand Manner byl totiž autorem řady úspěšných orchestrálních i sborových skladeb. Patřily k nim i tehdy oblíbené písně v lidovém tónu, které jako sólista bravurně přednášel známý hudebník a lidový básník Rudolf Sabathil. Podobně jako mnozí kolegové působil Manner také v lázeňském orchestru, kde po léta vykonával funkci zastupujícího dirigenta.
Ferdinand Manner se v Mariánských Lázních neprosadil pouze jako hudebník, ale též jako vážený občan. Vzestup ve zdejších společenských strukturách mu roku 1882 umožnil sňatek s Marií Habermannovou, dcerou majitele domu a řeznictví v dnešní Ruské ulici. V roce 1893 se manželům Mannerovým již na nové adrese v domě „Grünes Kreuz“ na Goethově náměstí narodil syn Otto, který si po studiu práv na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě otevřel v Mariánských Lázních advokátní praxi. Dr. Otto Manner byl politicky aktivní a navzdory své kontroverzní funkci starosty města v letech 1938-1945 se po válce výrazně zasadil v oblasti integrace vysídlenců v Hesensku a konkrétně v dnešním partnerském městě Mariánských Lázních Bad Homburg.